Jaroměřice

Zámek Jaroměřice nad Rokytnou byl původně postaven ve středověku jako pevnostní stavba. Na konci 16. století je přestavěn na renesanční zámek, čímž ztrácí své původní dispozice. Svou barokní podobu získává zámek v první třetině 18. století, kdy je již majetkem šlechtického rodu Questenbergů, která má své kořeny v Durýnsku.

Rod je od konce 16. století ve službách Habsburků a získává postupně území v Čechách, Dolním Rakousku i na Moravě včetně zámku Jaroměřice. Mezi četnými panstvími získává potomek Questenbergů Jan Adam i Jaroměřice, které leží nedaleko Vídně. O architektovi, realizujícím tehdejší přestavbu zámku, se spekuluje. Historici se domnívají, že plány přestavby pochází od věhlasného barokního architekta Jakoba Prandtauera, jenž se proslavil svými stavbami ve Vídni a Dolním Rakousku, mezi jiným i klášterem v Melku. Pochází od něj návrh přestavby centrální části kaple s kopulí a nakloněnými věžemi.

Potomek šlechtického rodu Questenbergů Jan Adam volí zámek Jaroměřice za své sídlo a v duchu své vášně pro hudbu a divadlo jej přetváří na reprezentativní rezidenci. Silný vztah k umění pociťuje již v dětství a prostřednictvím svého vzdělání jej dále upevňuje. Ze začátku se koncentruje na instrumentální hudbu, později se jeho zájem soustředí na hudební dramaturgii. Jeho přáním je přiblížit dvorskou kulturu prostřednictvím opery také místnímu obyvatelstvu. V představeních účinkuje jako hudebník, zpěvák či tanečník.

Zámek Jaroměřice nad Rokytnou se řadí k největším moravským stavbám první poloviny 18. století, jakož i k nejdůležitějším hudebním centrům českých zemí této doby.