Loucký klášter

Loucký klášter jako průkopník vinařství ve Znojmě

Loucký klášter

Vinařství má na Znojemsku dlouhou tradici. První doložená zmínka o něm pochází z 12. století. Z doby, kdy premonstráti nechali vybudovat dnešní dominantu města a národní kulturní památku – Loucký klášter. S premonstráty přišlo i zakládání vinic a první vyrostla nad řekou Dyjí přímo na svazích vrchu Šobes. O další rozvoj vinařství se mnohem více zasadili cisterciáci ve středověku.

Z klášterů z různých zemí Evropy přicházely na Moravu i nové poznatky o vinohradnictví. V roce 1355 vydal moravský markrabě Jan Jindřich Viniční řád pro Moravu a v roce 1375 povolil císař Karel IV. městu Znojmu vyvážet znojemská vína do Čech, Slezska a Branibor. Postupně se Znojemsko vyprofilovalo jako nejsilnější vinařský region na Moravě a Loucký klášter se stal největším producentem vína v této oblasti. Pěstování vinné révy se rozšířilo také mezi měšťanstvo, které vysazovalo především bílé odrůdy vinné révy z Francie, Rakouska a Maďarska. Menší vinohrady vlastnili i chudší lidé.

S koncem 18. století nastal úpadek vinařství, větší oblibu si u lidí získalo pivo a plocha moravských vinic začala nezadržitelně klesat. Na přelomu 19. a 20. století navíc postihly vinnou révu na Moravě choroby padlí a révokaz. V dobách komunismu se vinice Šobes ocitla v uzavřeném pásmu za Železnou oponou.

Přes všechny překážky a krize se v pěstování vinné révy na Šobesu pokračovalo a s pádem Železné opony roku 1989 se vinice díky své poloze opět stala jednou z nejprestižnějších na celé jižní Moravě. Také do Louckého kláštera se tradice vinařství vrátila a aktivity spojené s vínem se zde daří nadále rozšiřovat

LogoJižní Morava
Za tento obsah odpovídá:
Jižní Morava  Ověřený partner  Volba pro objevitele