Laa

Laa an der Thaya

Přestřižení drátů na Železné oponě u městečka Láva (Laa an der Thaya)

 

Dne 16. prosince 1989 zvoní na radnici v hraničním městečku Láva telefon. Na lince je vídeňské ministerstvo zahraničí, které vyzývá k zorganizování demonstrace už na následující den. Zpočátku je celá věc hádankou. „Jen se vědělo“, říká Manfred Fass, pozdější lávský starosta, „že to celé má co do činění s hranicí“. Asi o dva týdny dříve se totiž na české straně hranice začalo s demontáží zátarasů.

Za chladného slunečného nedělního rána se na hlavním náměstí v Lávě srocují lidé včetně sousedů “od naproti”. Až teď je důvod výzvy jasný: přijeli ministři obou sousedících států Jiří Dienstbier a Alois Mock a s nimi zástup novinářů. V jednacím sále staré radnice prohlašují oba ministři, že překročení hranice bude do budoucna možné již bez víz. Poté se přistupuje k přestřižení ostnatého drátu na Železné oponě. Pro rakouského ministra Aloise Mocka je to již druhá podobná akce poté, co spolu se svým maďarským kolegou Gyulou Hornem přestřihl ostnatý drát na rakousko-maďarské hranici.

Oba ministři se s chutí pouští do díla a přestřihávají zátaras Železné opony. Pro Jiřího Dienstbiera to znamená i setkání po letech s dcerou Monikou, která od roku 1984 žije ve Vídni. Tehdy ještě platí výrok bývalého československého prezidenta Gustava Husáka: „Hranice nejsou korzo, aby se tam někdo procházel!“. Od teď už to korzo zase je. Alois Mock pak v Lávě promlouvá, že tento moment je začátkem nového vývoje v Evropě, jenž změní celý kontinent.

Za tento obsah odpovídá:
Jižní Morava  Ověřený partner  Volba pro objevitele