Staatzská skála vzbuzuje respekt a po generace přitahuje pozornost vědců

„Jako zázrak přírody vystupuje ze země v gigantické formě, nepřehlédnutelně vysoká, ze všech stran obnažená staatzská skála, na jejímž vrcholu se tyčí trosky bývalého hradu Staatz. Přestože pobořen, působí stále majestátně, smutně vyhlížejíc do dáli...“. S nadšeným zápalem líčí topograf

Schweickhard von Sickingen v polovině 19. století staatzskou skálu. Hrad je vybudován na špičatém vápencovém kuželu v dobách vlády dynastie Babernberků. Hora je prehistorickým výčnělkem Weinviertlerské pahorkatiny, vzniklé v době, kdy se před více než 25 miliony lety v průběhu vrásnění Alp a Karpat navzájem přesunuly vrstvy molasového pásma, vymodelované z měkkých sedimentů a geologicky mladší Vídeňská pánev.

Po mnohá století přitahují hrad i skála pozornost lidí, vzbuzují respekt jak u těch, kteří přicházejí v míru, tak i u nepřátel. Po 500 letech domnělé nepřemožitelnosti  hradu přichází jeho konec – to, když Švédové díky svým novým jednotkám polního dělostřelectva staatzský hrad dobývají. Aby nebylo bráněno výhledu na útočníky, je celá staatzská skála dlouho udržována bez lesního porostu.

Weinviertelská pahorkatina na přelomu mezi Alpami a Karpaty zaměstnává celé generace vědců.  Suché a teplé prostředí, vyhovující teplomilným druhům rostlin z východních stepních oblastí, se tu vytváří od konce 19. století. Roku 1978 jsou staatzská skála a zřícenina hradu Staatz prohlášeny za přírodní památku.