The "Mutěnická" wine route - the land of coal and wine

Mutěnice, jedna z největších vinařských obcí na Moravském Slovácku, a počátek a konec našeho výletu vinařským regionem po růžovém značení Mutěnické vinařské stezky vítají cyklisty scenérií vinic rozložených na jižních svazích a sklepní kolonií Pod búdama. Nehraná pohostinnost a pábitelský šarm místních vinařů je pozvánkou všem, kdo při putování zavítají do Mutěnic.

Cestou po silnici do Dubňan zaujme směrovka vlevo - vinné sklepy Pod Dubňanskú horú. Značení stezky sice lákavou odbočku míjí, sklepní kolonie rozkládající na úpatí vinic Vyšicka však stojí za návštěvu. Původní zemní sklepy sice většinou překryly novodobé přestavby, ukázkou vinařství v dobách našich pradědečků je však sklep číslo 126. Od poloviny 19. století dodnes se zde vyrábí víno bez vody a elektřiny, koštuje a beseduje při svíčkách. Silnice míjí hráz Jarohněvického rybníka kolem zpustlého Jarohněvického dvora, o jehož historii svědčí prastarý 600 let starý dub, do Dubňan, které se vymykají vinařské kultuře regionu svým moderním designem a spíše průmyslovou historií hornického města jihomoravské lignitové pánve. Na spíše nechvalnou komunistickou minulost města upomíná patřičně monumentální kulturní dům, o již zastavené těžbě zase hovoří malá expozice hornictví a sklářství na městském úřadě. A snad i symbolicky až na periférii města nalezneme kostel sv. Josefa z 19. stol. Tuto část Mutěnická vinařská stezka úplně míjí a míří k bývalému dolu Josef, kde dnes nalezneme kemp. Za horizontem cestou mezi vinohrady se po krátkém prudkém sjezdu ocitáme na okraji vinařského areálu Šidleny na dohled od Milotic.

Milotická sklepní osada nemá starobylý ráz, ale rozložena na návrší mezi vinicemi nabízí krásný výhled do údolí a atmosféru živé vinařské kolonie. V druhé polovině minulého století zmizela uměřenost, čistota a harmonie původních staveb; tradiční kombinaci bílé ličky a modré podrovnávky nahradily břízolitové fasády i slovácké zdobení žúder, nízká průčelí stylových sklepů se krčí v sousedství okázalých sklepních vil. V levotočivé zatáčce na konci Šidlen odbočuje stezka do Milotic a značení dovede cyklisty až k baroknímu zámku, který je považován za perlu jihovýchodní Moravy. Na místě dnešního zámku stávala původně vodní tvrz, připomínaná ve 14. století. Po ní dnes zůstal jen vodní příkop kolem zámku. V 16. stol. získala tvář renesančního zámku a v i čtyři nárožní věže. U zámku se nachází velký francouzský park a bažantnice. Dnes je zámek přístupný veřejnosti a během roku se zde koná několik kulturních akcí. Je zde možno shlédnout expozici z období 17. – 19. stol.

Od zámku vede ke Svatobořicím tzv.„hraběcí“ cesta a přes Liščí kopec se ukazuje svítivě zelená fasáda Svatoborského sklípku. Zdánlivě zbytečná odbočka z vesnice do táhlého stoupání podél vinohradů do trati Budovníky je odměněno impozantním rozhledem na široké okolí. Pálavu s hradem Děvičky na jihu, masív Bílých Karpat na východě i panorama Chřibů od Buchlova po Železňák uvidíte za jasného počasí jako na dlani. Po parádním sjezdu do Svatobořic lze doporučit návštěvu barokního kostela Navštívení Panny Marie s pozoruhodnou Křížovou cestou místního rodáka, malíře Vladimíra Vašíčka.

Stezka pokračuje po silnici směrem do Šardic. Vesnicí prochází stezka kolem sklepů u hřiště, míjí bývalou augustiánskou rezidenci i historický Loyderůw sklep. Když se na dohled objeví řádek novodobých vinných sklepů Za dědinů odbočíme doprava a úvozem po úzké asfaltové cestě stoupáme vzhůru. Následuje malebná pasáž s vinohrady a široce otevřeným pohledem na vrchol Babí lom s televizní věží nad Kyjovem a osady pod kopcem. Zvrásněný, barevný reliéf krajiny připomíná obrazy impresionistů, stráně svahu zdobí kaple a boží muka. V členitém terénu se záhy dostaneme k nejvyššímu bodu výletu v trati Za Dvorkem. Na rozcestí, které předchází přírodní rezervaci Hovoranské louky, odbočujeme sice do Hovoran, ale malý výlet do krajiny připomínající stepi dnešní Sibiře si leckterý botanik či milovník atraktivních přírodních scenérií nenechá ujít. Znaveného poutníka potěší zastíněná lavička na úpatí luk směrem na Karlín, zvídavého poučí nová informační tabule Natura 2000.

Následující silniční úsek z osady nás přivede do Čejčské kotliny. Jedná se o unikátní území, které je dnem bývalého jezera, které bylo rozoráno v 19. století. Na prudkých stráních na bývalých březích jezera se zachovala jedinečná stepní vegetace, s jejíž pestrostí snesou srovnání jen nejlepší bělokarpatské lokality. Čejč, která ve středověku patříval klášteru Porta coeli, byla v 15. stol. zpustošen a obnovena až v 2. polovině 18. stol. Mezi pozoruhodnosti obce patří sirný pramen Heliga. V letech 1716-1857 zde byly dokonce vybudovány lázně využívající tohoto pramene. Další pokusy o obnovu lázní koncem 19. století však byly již neúspěšné. Dnes pramen vyvěrá z kamenné studny, která se nachází v korytě Čejčského potoka na okraji obce. K dalším místům, na něž je Čejč hrdá, patří dům, ve kterém bydlel v letech 1866-1867 T. G. Masaryk, když se ve „dvoře“ učil kovářem a barokní kaple sv. Vendelína, kolem níž pokračuje Mutěnická stezka směrem na Čejkovice. Asi kilometrový úsek po místní komunikaci končí odbočením stezky doleva. Rovinatým terénem v sousedství železniční tratě Hodonín – Zaječí se blížíme zpět k výchozímu bodu naší cesty a centru vinařské oblasti, kterou jsme projeli.